Osud tomu chtěl, že život, který se žil a byl propěchován láskou, která byla něčím výjimečným, nestačil k tomu, aby se i tak nadále žilo.

Osud zavelel a musí se tak stát, že duše už neměly pokračovat. Už bylo dokonáno a ženu odvál vir minulosti, tam o čem snila v dětství, ale zapomněla na to časem, kdy se učila jiným věcem.

Setkání v Africe, kdy stavil jeden dotek, se otevřely hranice a spojení v tunelech minulosti se setkaly duše, které byly rozděleny.

Láska natekla do všech buněk a Nefertity a Achnaton zažili veliké probuzení touhy, která praskala v ohni lásky, ale i bolesti, neboť on byl tam a ona tady.

Zbortil se svět, který neznal hranice, a ona bojovala s tím velice. Život a všechno bylo tady, ale připomněl se jí ten sen, který měla už v dětství. Proč člověk dojde svých cílů a musí zbortit vše, co bylo vybudováno? Možná to je ale i sen těch druhých, kteří dovolí ženě odejít. Možná je to sen dětí, které toužily všechno vyměnit, přestože láska je obrovská, bolí to víc, než se zdá.

Však z lásky propuštěna byla a našla to, co potřebovala. Přes nepochopení druhých se učila přijímat, neboť dosud to byla ona, co jen dávala, a ona chtěla být tou Nefertity. Z lásky přijala boha a otevřely se portály zcela, a vylétli poslové hvězd. Ona žila šťastná po jeho boku a vytvořila v té zemi to, o co usilovali za starověkého Egypta. Příběh, jenž sílu má a tvořivou moc lásky, nebyla uvrhnuta ani zavrhnuta, a to bylo to, po čem její srdce toužilo. Láska, která je bez podmínek, už ví, co to znamená. Ona to totiž prožívá celý život, ale teď už bez oběti.